B | BLACK SABBATH | RECENZIE | Vol. 4 17.06.2024 Martin Hkomentárov 8 Roku 1972 se objevilo poměrně velké množství zajímavých nahrávek, které mi nějakým způsobem imponují a bez kterých si svůj život nedokážu představit, například Machine Head od Deep Purple, Thick as a Brick mých milovaných Jethro Tull, Uriášovské album Demons And Wizards či Foxtrot a Close to the Edge artrockových velikánů Genesis a Yes. Nesmím také zapomenout na domácí scénu a legendární Kuře vhodinkách, případně desku Zelená pošta pánů Hammela a Vargy. Vprůběhu let jsem se stěmito a jinými skvosty seznamoval a postupně je zařazoval do svého posluchačského portfolia. Ve stejném roce také spatřila světlo světa, nebo temnotu pekla chcete-li, čtvrtá deska birminghamských věrozvěstů pochmurného hardrockového univerza Black Sabbath. Ti ji nahrávali vLos Angeles a podle toho, co jsem si přečetl, celé nahrávání se neslo vdosti silném drogovém a alkoholovém oparu. Skupina plánovala album nazvat Snowblind, ale nakonec si vkokainovém rauši asi uvědomili, že název je možná dost provokativní, a zvolili název Vol.4, kterýžto přece jenom tolik nepobuřoval. Nebo to bylo rozhodnutí vydavatelské firmy? Nevím a dnes je to vlastně jedno, navíc tomu dali celkem nevýrazný obal. Třetí deska Master of Reality byla velice temná a touto cestou se již pánové nechtěli znovu vydat. Toužili se posunout dál směrem květší pestrosti a barevnosti. Typické Iommiho riffy zůstaly, ale některé skladby nabraly na košatosti, případně se začaly halit do mellotronového hávu a začaly získávat do té doby nezvyklou melodičnost. Hned úvodní kousek Wheels of Confusion překvapí svou délkou a střídáním nálad. Zpočátku temné riffy, které se ve druhé části přetaví vnápaditou melodii ozdobenou poměrně dlouhým sólováním. Pěkné. Následující Tomorrow’s Dream se zpočátku jeví jako typická řezničina, ale to je jen zdání. najednou se vní objeví silná melodická linka a já si začínám říkat, co mě ještě čeká. A přijde to hned vzápětí. Balada Changes postavená na klavíru a mellotronu se mi zavrtává do hlavy, a ne se zní dostat. Zapomínám na kdysi slyšenou verzi taťky Ozzyho sdcerkou Kelly, která mě ve své době dost štvala, a užívám si předobraz všech Osbournových pozdějších cajdáku. Jenomže pak přijde první instrumentálka na albu a já si říkám, co to proboha je? Pod názvem FX se skrývá změť pazvuků a podivného ťukání. Nerozumím tomu a vlastně se mi to ani nelíbí. Chuť si spravím písní Supernaut, což je kousek, který se valí svižně vpřed a možná by se neztratil na předchozích albech, takovou má jeho riff sílu. Zádumčivost a temnota přichází spůvodně titulní písní Snowblind. Opět výrazný riff, pomalejší tempo a drogová tematika. Jó, být tvrdým rockerem, to na zdraví jednomu moc nepřidalo. Každopádně to Iommiho sólo je zde skvělé. A pomalu začínám mít depku, přichází velice temná, až hrozivá skladba Cornucopia. Nevím, o čem tam Ozzy zpívá a je mi to vlastně jedno. Pořád slyším, jak mi Bill Ward zatlouká do hlavy klín za klínem a černokněžník Iommi to celé halí do neprostupné zvukové houštiny. Chce to oddech, ještě mě čekají tři skladby. Naštěstí se má hlava vzpamatuje hned u té první, překrásné instrumentálky snázvem Laguna Sunrise, po níž pánové znovu přitopí pod kotlem a získané příjemné pocity mi zhlavy vyženou přímočarým kvapíkem St. Vitus Dance, aby mě skonečnou platností dorazili velice heavy skladbou Under the Sun, jejíž závěr, při kterém si sradostí uvědomuju, že jsem to celé přežil, můžu poslouchat neustále, taková je to paráda. Na čtvrtém albu se Black Sabbath podle mě pokusili vykročit ze svého temného stínu a začali postupně do své tvorby vnášet nové prvky a postupy, kterými svou hudbu chtěli obohatit a získat větší umělecké uznání. Tady to ještě nevyšlo, ale ten umělecký vrchol přijde podle mě vnásledujícím roce sdeskou Sabbath Bloody Sabbath. Jejich čtverka zatím zůstala těsně pod vrcholem, ale to nevadí, pořád je to hodně dobrá fošna. Skladby: All songs written by Black Sabbath. Obsazení: Vol.4 Black Sabbath Hard Rock Vertigo 1972 LP 10 
01.Wheels of Confusion(8:01)
02.Tomorrow’s Dream(3:11)
03.Changes(4:44)
04.FX(1:43)
05.Supernaut(4:49)
06.Snowblind(5:33)
07.Cornucopia(3:54)
08.Laguna Sunrise(2:55)
09.St. Vitus Dance(2:29)
10.Under the Sun(5:52)
Ozzy Osbourne– lead vocals
Tony Iommi– guitar, piano, mellotron
Geezer Butler– bass
Bill Ward– drums, percussion
Tuhle desku jsem měl půjčenou od spolužáka a patřila k prvním nahrávkám na pásku. Tehdy mě zaujala skladba Tanec svatého Víta, líbil se mi i obal, který byl rozkládací a uvnitř dvojlist s fotografiemi muzikantů. Mně se líbí všechny desky s Ozzy Osbournem, díky za pěknou recenzi, se kterou souhlasím.
Prihláste sa pre odoslanie odpovede
Zdeny, dík. Období nahrávání na magnetofonové pásky mě minulo, nahrávky jsem pořizoval na audiokazety. Holt každá doba měla své.
Prihláste sa pre odoslanie odpovede
Radosť počúvať a radosť čítať – ďakujem!
Prihláste sa pre odoslanie odpovede
Rádo se stalo.
Prihláste sa pre odoslanie odpovede
Hodnocení a názory na album Vol.4 se docela různí a tak jsem k němu přistupoval s jistou nedůvěrou. Nicméně obavy nebyly namístě, z té dnes už klasické první pětky nijak nevybočuje a mám ho o chlup raději, než následující placku Sabbath Bloody Sabbath. Neprotiví se mi ani “Changes”, ač se o to Ozzy s Kelly v době ne tak dávno minulé snažili o 106. Mellotron mi vždycky připomene fenomenální magnum opus “The Court Of The Crimson King”.
Ale největší peckou je tady pro mě jednoznačně závěrečnej majstrštyk “Under The Sun” a věř mi, nebo ne, jako první jsem ho slyšel od švédských death metalových úderníků Entombed. To je masomlejn jak kráva a volume tady pokaždé otočím pořádně doprava…Tenhle můj komentář už jsem sice kdysi použil, ale nic bych na něm neměnil. Jestli bude zítra odpoledne bouřit a zůstanu trčet doma, hned si to album s gustem po delší době připomenu. Martine, díky za recenzi.
Prihláste sa pre odoslanie odpovede
Jsem rád, že jsem ti kápnul do noty. Entombed neznám, ale dohledám si jejich verzi Under The Sun. Mám teorii, že dobrá pecka se nedá pokazit, takže ten death metal, který vůbec neposlouchám, v tomto případě snesu.
Jinak jsem rád, že mám konečně zpracováno prvních pět alb Sabbathů. Už jsem se bál, že tu čtyřku nedám, pořád se mi do ní nechtělo. Nakonec jsem si k tomu sedl včera u fotbalu (Dánsko – Slovinsko) a najednou to šlo samo.Prihláste sa pre odoslanie odpovede
Mám taky něco rozepsanýho a zveřejnění chystám s nástupem léta, ale jinak nastala pravá a nefalšovaná okurková sezóna. Konečně se udělalo trochu počasí a tak jsem pořád venku, k muzice, notabene k PC sednu jednou za čas. A když už mám volnou chvíli, čumím na fotbal. Dneska na Slovensko s Belgií a zítra bych rád shlédnul naše s Portugalskem. Třeba překvapíme tak, jako SVK.
Prihláste sa pre odoslanie odpovede
Uvidíme. Každopádně nějaké Sabbathy mám v záloze ještě z dřívějších časů. Pokud nic nevymyslím, tak bych mohl ještě něco příští týden přidat. Začátkem prázdnin jsem mimo republiku a pak bude záležet na počasí. V horku mi hlavička moc nemyslí.
Prihláste sa pre odoslanie odpovede
Pridaj komentár
Prepáčte, ale pred zanechaním komentára sa musíte prihlásiť.
